Končící bouřková sezóna se po dlouhé agonii probrala k jednomu z posledních záchvěvů v podobě studené fronty, která do naších končin zavítala jak jinak, než se špatným načasováním někdy v pondělí v ranních hodinách.
Víkend jsem trávila u Honzy v Brandýsku, kdy jsme se nejprve v sobotu pokusili o zachycení konjunkce Venuše a Jupitera. Ta ovšem měla poměrně rychlý průběh brzy po západu a při samém horizontu v nasvícené pozápadové obloze, tudíž to nebylo nic extra. A tak nás už spíš zaujal stín od konvekce v Německu a slabé krepuskulární paprsky.
Druhý den jsem se rozhodla vzhledem k situaci setrvat v Brandýsku až do pondělka, co kdyby se přeci jen začalo už navečer něco dít. Udělala jsem dobře, neboť v pozdním odpoledni se utvořila první izolovaná bouřka kdesi u Písku, jejíž vršek byl krásně nasvícený pozdním světlem a viditelný i u nás v Brandýsku. Částečně jsme ho ovšem prokaučovali na večeři u rodičů a užili si ho akorát ve sprintu pro výbavu a pro auto, abychom si ho po cestě na Rovina mohli vyfotit už jen v posledních zbytcích paprsků, než zhasnul úplně. Velká škoda, možná by to vydalo i na kalendářovku, tak snad se kolegům zadařilo lépe.
Dojeli jsme na Rovina, kde nás zajímalo dění na severu, neboť se tam v Německu za Krušnýma horama již poměrně slušně rozjela bouřková činnost. Chtěli jsme zkusit sprity, ovšem na ně bylo ještě poměrně dost světla a nebylo vidět nic. Vrátili jsme se tedy zpět nad Brandýsek, abychom se mohli věnovat našemu izolovanému Cb, ve kterým by již mohly být vidět blesky, ale ten nám to nechtěl dopřát a zdechnul. Vrátili jsme se tedy znovu na Rovina ale brzy jsme si všimli, že nám za humny roste jakási konvektivní věž, která by mohla být lépe vidět u Třebusic a tak jsme se tam raději vydali. Radarové odrazy sílily a už jsme jen čekali, kdy to přijde… Blik. A za chvíli opět. Už abychom byli na našem místě. Chyba. Naše místo je již obsazené kýmsi neznámým. Grrrrrr…
Vrátili jsme se o několik set metrů zpět, zastavili v protějším vjezdu do pole, přeběhli silnici, šup do pole až za překážející dráty, všechno ven… a NIC. Čekali jsme poměrně dlouho, zatím se značně rozblikal SZ, ale nedaleký Cb byl naprosto neaktivní. Vzhledem k tomu, že výhled na SZ rušily světla nedaleké vesnice, již po několikáté jsme se vrátili opět na Rovina… “Mrak – ignorant” zřejmě detekoval změnu naší pozice a tak nelenil a po vyjetí z “Brandýského oka” mohl konečně začít blikat jako vzteklý. No to snad nemyslí vážně.. V jeho směru trochu překážela kukuřice a tak zase hups do auta a zpátky ke Třebusicím.
“Naše” místo bylo tentokrát již volné a tak jsme se tam uvelebili s tím, že už se fakt nikam nestěhujeme! Blikající cébák svítil jako žárovka, ovšem již poměrně daleko a pořád se vzdaloval. Zatímco já jsem se mu nepřestávala věnovat, Honza se pustil raději do případných sprajtů na severu. Za chvíli přišla zpráva od Lukáše od Trutnova, že už se mu něco podařilo a za chvíli byl úspěšný i Honza.
První skupina Red sprites:
Druhá skupina Red sprites:
U našeho vjezdu přibrzdilo auto a jelikož se nevešlo, zastavilo o kousek dál. Že by se vracel ten, kdo nám to tu předtím zabral? Kdepak. Z auta vylezl Jirka Kratochvíl a přidal se k nám. Nechala jsem mu blikající cébák nasadila jsem světelnější padesátku a zamířila na sever, jestli nezachytím také nějakého sprita. Už se ale nepodařilo nic. Před půlnocí jsme akci ukončili a zamířili domů a do postele, aby nás o 4 hodiny později probudila slabší bouřka, která se na frontě rozblikala přímo u Brandýska.
M. Janoušek – Slaný, okr. Kladno
Na tento den připadala fakticky poslední šance odvrátit nebývale špatné bouřkové skóre letošního srpna. Verdikt ESTOFEXu však na nějakou chvíli snížil naděje, když Čechy „odbyl“ jen nulou s tím, že Krušné hory dostaly jedničku. Určitou naději dávaly ale poměrně vysoké předpovědní hodnoty CAPE a také ALADIN, který byl se srážkami alespoň ze začátku optimistický. Navíc stejně jako v závěru července přechod fronty vycházel na noc a dal se tak čekat menší podíl balastní oblačnosti a vzhledem k nižšímu počtu předpovídaných bouřek by nemuselo dojít k zaplnění oblohy kovadlinami.
S přicházejícím večerem snímky z družice a později i našeho radaru zvyšovaly očekávání, že je vše na dobré cestě a v první polovině noci by opravdu mohlo něco přijít. Kromě bouřek blížících se ke Krušným horám z Německa to byl i ojedinělý Cb vzniklý v odpoledních hodinách až v jižních Čechách, který dal naději, že „daleko“ nejsme. Krátce před soumrakem netrpělivě vyčkávám doma, vše sbaleno, jen ty bouřky jsou pořád daleko. Najednou data ukazují vznik nového izolovaného cumulonimbu opět v jižních Čechách. Z okna na to ale nemám výhled, tak loudavě připravuji poslední věci a poté v klídku vyrážím na kole. Je to přece moc daleko, obvykle to bývá jen nějaká nezajímavá šmouha.
Ale pozor! S prvním průhledem mezi baráky se vše rychle mění. Zářivě oranžová kovadlina v plném kontrastu s oblohou rozhodně splňuje podmínky pro fotku, která nezapadne ani v celé sezóně. Jak je už téměř pravidlem, z plných sil šlapu do pedálů a na poslední chvíli se snažím dorazit na nejbližší stanoviště, abych stihnul alespoň zbytek té krásné podívané, která každou vteřinou utíká. Nakonec se dá říct, že to hlavní jsem ještě stihnul. 10 minut pozorování a několik fotek se dají započítat jako první použitelný úlovek toho dne. Samozřejmě zdaleka ne takový, jako měli ti, kteří pozorovali blíže k její západní části. Jak čas běží, bouřku při západu slunce rychle pohlcují dlouhé stíny kovadlin z Německa a ta následně šedne a navíc i slábne.
Když už se sešeřilo na tolik, že by mohlo jít fotit v mraku na expozici případné blesky, se zklamáním zjišťuji, že už tam žádné nejsou a bouřka se zřejmě již rozpadla. Pozornost pak najednou začínají poutat podivné cáry jakýchsi roztrhaných kumulů, které se od západu přibližují vlastně už nejméně půl hodiny před mým výjezdem. Provádějí různé „kreace“ na způsob opakovaného vzniku neúplných congestů, které se vzápětí začínají od základny rozpadat. Teď je to jen kousek ode mě a zrovna se zdá, jakoby se jedna kupa mohla konečně „vyklubat“. Tohle sakra vůbec nevypadá špatně! Ale ne, je zase po ní! Nicméně pořád trvá šance, že by v tomhle hnízdě něco mohlo vzniknout. Navíc to jede v dráze, kam Aladin maloval sice skandálně přehnanou, ale čáru deště. Připravuji vše pro přesun na nové stanoviště s dobrým výhledem na tuto oblačnost a to i pro její případný postup dále západním směrem. Rozhoduji se pro 0,5 km vzdálené místo u silničního mostu. Pomalu se přesouvám a přitom shluku dominuje nová kupa, která se posléze opět trhá. Za ní je však ještě jedna, která dál roste. Že by? Je ale už dost tma, těžko říct co je to zač.
V klidu usazuji stativ, nastavuji foťák a první fotka ukazuje nové skutečnosti. Bližší rozpadlá buňka již v místě původního vrcholu zanechává vláknitou hmotu, takže bylo dosaženo patřičné výšky. Ta druhá je za ní a přesto se jeví výše, navíc s ostrými vrcholky – bude to céboš! Navíc je krásně bílý, jak jej nasvítily zbytky světla po západu slunce. Bomba! Teď už jenom ty blesky… Mrak se postupně zvětšuje a začíná se formovat kovadlina. Hlavně to nezkazit! Mám dobře zaostřeno? Nemám na blesky moc vysokou citlivost? A co délka expozice vzhledem k pohybu mraku – nemázne to? Snad všechno v pořádku…
A je tam!!! Najednou záblesk v mraku, který ihned znovu pozoruji při kontrole fotky. Konečně správná intenzita světla a hlavně výsledek akce, kterou jsem jako jednu z mála od začátku správně podchytil a celou dobu měl pod kontrolou. Postupně ale zjišťuji, že to byl blesk první – a zároveň poslední. O to je lepší, že se mi zrovna chytil. No, kdyby se to rozblikalo, byla by to asi jedna z nejlepších příležitostí pro focení bouřek vůbec…
Následně jsem asi nejméně čtvrt hodiny naprázdno do mraku exponoval, ale i přes četné nové dorůstající buňky se žádný další blesk neobjevil. Nevadí, aspoň bude prostor více se věnovat bouřkové oblačnosti s blesky na SZ, která se teprve teď od krušných hor začínala přibližovat. Pro to je ale nutné opět změnit stanoviště. No nebudu troškařit – co takhle rovnou na osvědčený polní hřeben mezi Královicemi a Lotouší? Splňuje podmínky pro pozorování oběma zamýšlenými směry.
Během cesty se stále více blýská v systému bouřek v Krušných horách, a vzhledem k modré obloze nad čárou oblačnosti by to také mohlo stát za rozložení stativu. Odbočuji na polní cestu, ale co to je?! Blesk úplně z jiné strany – to je přece z toho původního cumulonimbu! V rychlosti proto vyjedu po poli na vrchol, přičemž se ještě jednou blýskne.
Zastavuji hned v místě s dobrým výhledem na východ. Západní oblačnost v tuto chvíli jde samozřejmě úplně stranou. Když se foťák dostává do akce, bohužel už ale žádný blesk nepřichází. Vydržel jsem to zkoušet asi 8 minut, ale marně. A tak je opět sbaleno. Hlavu mám skloněnou, jak uklízím foťák do baťohu. To mně upoutal nějaký silnější záblesk proti zemi. Ale odkud? Jako první kontroluji ten cébák na východě – a tohle je neuvěřitelné – blesk, hned druhý! A od té doby se blýská soustavně v intervalu, jaký u izolovaných bouřek dlouho nepamatuji. Foťák a stativ opět vybalen a tentokráte už bouřka netrucuje. Naopak valí další a další nové silné buňky a blesků nepočítaně. Chytá se jeden za druhým. Hlavně to nespálit! Po necelých 10 minutách mně už ani nemrzí, že mi nějaké blesky utekly mezi expozicemi. Zbylo dost času i na zkoušení různých dob expozic a citlivostí a jiné experimenty. Snad jen škoda, že blesky jsou dosti tmavší, než ty z 24. 6., ač mrak byl přibližně stejně nebo jen o málo více vzdálený.
Odhadem po téměř hodině focení se už bouřka docela vzdálila, respektive zaplula do světelného smogu, a tak si opět začínám všímat okolního dění na obloze. Bouřková aktivita na SZ už dávno ustala – hory ji zřejmě definitivně zlikvidovaly. Ale přichází odsud nějaká oblačnost – to je suchý shelf-cloud! Vlna studeného vzduchu od bouřek dorazila až sem za doprovodu pouze nízké konvekce. Současně s jeho přechodem se najednou citelně zvedá SZ vítr a přichází ochlazení. Po přechodu se dost roztrhal a zbylo z něj jen několik castellanů, které jsem jako poslední vyfotil a dal jsem se na odchod.
V druhé polovině noci následovaly ještě dva výjezdy, ovšem nevalné slávy. Nejprve jsem jel do terénu zkouknout bouřky, které začaly vznikat na Šumavě. Ty ale vzhledem k jejich postupnému slábnutí a pozici odfouknuté kovadliny směrem k pozorovateli nestály ani za vyfocení. O něco zajímavější byly bouřky na opačné straně, tj. na SV, kde k původní stále aktivní bouřce přibylo několik bližších buněk situovaných jižněji a blíže k místu pozorování. I tak byly ale příliš vzdálené a navíc z části zakryté balastem.
Následně jsem konečně zalehnul, ale nenaspal jsem ani půl hodiny, když mně probudil velice silný hrom. Následným pohledem z okna pozoruji další blesk, který osvítil mrak. Asi z důvodu rozespalosti mi připadal jako nasvícená kovadlina, takže jsem ihned vyrazil do terénu na pozorování. Vůbec jsem netušil, že se řítím přímo do čela právě přicházející nové bouřky, kde jsem během okamžiku zmoknul, a teprve poté jsem získal přehled :-).
Nicméně po další půl hodině už jsem byl znovu na kole na dalším výjezdu, protože se začínalo rozednívat a měl jsem podezření, že odcházející bouřka by mohla být fotogenická. To se sice nepotvrdilo, ale od JZ se už zase přibližovalo něco podezřelého. Byla to část kovadliny ranní bouřky, která místy ožila novými buňkami a také nejméně jedním bleskem. Už je docela světlo a zbývají poslední minuty na focení blesků na expozice. Bohužel bez úspěchu. Postupně za většího světla jsou slyšet občasné hromy, někdy i s blesky. Ale to už je na trigera. Bouřky minuly jižně a jako poslední stály za zmínku nové roztrhané kupy, nebo spíš castellany osvícené východem, ze kterých už ale nic nebylo. Po téměř 12-ti hodinách s několika malými přestávkami tak pozorování končí a s ním i jeden z nejlepších dnů této úspěšné sezóny. A vlastně i sezóna jako taková…
 |
Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující vývoj a postup noční izolované bouřky. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 11132.1 kB |
L. Ronge – Trutnovsko
Když jsem na radaru a detekci blesků viděl poměrně rozsáhlou bleskovou aktivitu nad centrálním jihovýchodním Německem, vyrazil jsem díky relativně jasné obloze na oblíbené pozorovací místo s dostatkem tmy nedaleko za Trutnov zkusit po delší době vyfotit nějaké Red Sprites. Na místě jsem byl celkem asi 3 hodiny a celkově jsem zahlídl asi 5 red sprites očima, ale bohužel se mi podařilo vyfotit pouze 2 a bohužel ostatní 3 ne, protože jsem měl fotoaparát namířen do jiného směru. Zhruba 2 hodiny od začátku pozorování začala obloha poměrně slušně „blikat“, což jsem zjistil, že dělá bouřková buňka u Mladé Boleslavi produkující převážně CC blesky, které pak rušily výhled. Bohužel pohyb tohoto Cumulonimbu byl přímo na mě, takže za nedlouho bylo po výhledu na jasnou oblohu, protože byla zakryta kovadlinou. Vyrazil jsem tedy zpět do Trutnova, že bych se pokusil vyfotit alespoň nějaký blesk na bouřce, ale bohužel ani toto se moc nepovedlo, po 15ti minutách čekání na blesk jsem to zabalil a jel domů spát.
Ovšem po hodině spánku mě probudily poměrně intenzivní rány. Podíval jsem se na radar na mobilu a viděl jsem velmi intenzivní bouřku, která se rychle vytvořila za předchozí a je velmi bleskově aktivní. Bohužel se mi už nechtělo nikam vyrážet, protože bouřka již byla „za humny“, tak jsem alespoň přenastavil webkamery v okolí Trutnova na rychlejší režim a provozoval jsem „webcam chasing“ :-).
Na závěr ještě přikládám radarovou animaci přechodu bouřkových buněk v okolí Trutnova.
 |
Radarová animace s detekcí blesků CELDN zobrazující vývoj bouřek u Trutnova. © Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG Velikost: 12351.5 kB |
Související odkazy:
http://www.blitzortung.org – A world-wide, real-time, community based lightning detection and lightning location network with live lightning maps
http://www.chmi.cz – Český hydrometeorologický ústav
http://www.bourky.com/projekt-tle – Projekt – T.L.E. – Transient Luminous Events
