Po středečních bouřích jsme sledovali zprávy, co kde bouře napáchaly. V záplavě poražených stromů a domů bez tašek mě nejvíc zaujala zpráva o přeneseném obytném přívěsu i s mužem uvnitř asi na 30 metrů. Bylo to ve Slavošově (okr. Kutná Hora). Zavolala jsem tam ve čtvrtek 26. 6. a pí. Janečková z obecního úřadu mi kromě odneseného přívěsu popsala spoustu dalších škod v obci; drtivá většina domů měla nějak poškozenou střechu, i když někde to bylo třeba jen pár tašek, dvě staré lípy nepřežily, jedna z nich padla na místní hospodu (zdá se, že supercely se ten den snažily bojovat proti alkoholismu, ve Smrkovém Týnci taky nejhůř dopadla hospoda:o). Pí. Janečková mimo jiné zmínila vír, tak není divu, že jsem se s ní dohodla, že se tam druhý den vypravím. V pátek ráno jsme vyrazily ještě s kolegyní z CPP – s Jarinou Hajákovou. Už po cestě jsme pozorovaly značné polomy, všechny stromy byly položeny, vyvráceny či zlomeny ve směru postupu bouře. V poslední zatáčce před Slavošovem se otevřel pohled na obec, bylo jasně patrné, že tato obec je otevřena západním větrům opravdu hodně za jakékoli situace. To vysvětlovalo značné škody právě na tomto místě, navíc se přes obec přehnalo jedno z jader.
 |
Radarový snímek z 25. 6. 2008, 19:25 SELČ, poloha křížku Slavošov ©2008 Český hydrometeorologický ústav Velikost: 210 kB |
Bohužel (nebo spíš naštěstí) tou dobou byli všichni doma zalezlí, takže příchod bouře nikdo přímo nepozoroval. Když jsme procházely vesnici, snažily jsme se najít dům, ze kterého by mohl někdo vidět bouři přicházet, ale předkové byli moudří, na Vysočině fouká dost, a tak první na ráně byly u všech domů stodoly, spadlá stodola je přeci jen lepší než spadlý dům. Bohužel tím se naprosto uzavírají výhledy směrem na západ. Jediný dům obecního úřadu má okna tím směrem bez zákrytu, ale tam zase všichni seděli u oken na závětrné straně. A právě tam pozorovali „vír“, ale když nám jej pí. Janečková namalovala na papír, ze všeho nejvíc to připomínalo závětrný vír… A všechny ostatní škody, které jsme viděly, měl s největší pravděpodobností na svědomí přímočarý vítr.
Když jsme se vracely z obce, cestou jsme viděly místo, kde byl přesunut přívěs. Nejprve nám to místo popsala pí. Janečková, potom cestou jeden kolemjedoucí asfaltér. Musím přiznat, že tohle místo bylo pro mě nejzáhadnější. Bylo tam polehlé obilí, jedním, tím „správným“ směrem, ale šířka polehlého pásu byla mnohem větší než přívěs. Obilí bylo jako učesáno, zcela pravidelně položeno, v jedné výšce.
Později jsme ale velkou náhodou našly dokonce i mladíka, který se, jak jsme se domnívaly, proletěl v přívěsu. (Pro úplnost dodám, že se zdál být veselý, téměř v pořádku, jsem přesvědčena, že dnes už ho snad ani to rameno nebolí.:o) Ale právě od něj jsme se dozvěděly, že přívěs neletěl, nýbrž byl odkutálen…, což opět mohl udělat přímočarý vítr. Tedy důkaz řádění tornáda jsme tímto průzkumem nezískali. Ale tou dobou jsme už věděli, že ještě hůř než Slavošov dopadla obec Smrkový Týnec a místní přímo mluvili o tornádu, ale bohužel v pátek nebylo k dispozici auto, tak jsme tuto cestu odložili na pondělí. Tentokrát jsem jela s Martinem Setvákem a Davidem Rývou – viz níže:o)
David Rýva – terénní průzkum u Chrudimi:
V pondělí 30. června, pár dní po bouři, jsem měl možnost zúčastnit se, spolu s Martinem Setvákem a Martinou Lacinovou z ČHMÚ, terénního průzkumu škod kolem Chrudimi. Bouře zde podle svědectví a fotodokumentace z médií dosáhla asi nejvýraznější intenzity.
Martin s Martinou mě dopoledne vyzvedli v Kolíně a vydali jsme se směrem na Čáslav, odkud jsme pak měli pokračovat na východ až k Chrudimi. Už v Kolíně bylo možné spatřit sporadicky pokácené nebo poškozené stromy, ale to hlavní začalo kolem vesnice Podhořany, jež leží na svahu Železných hor. Nad obcí nás upoutal pás poničeného lesa, který končil u motorestu Sv. Václava, kde jsme se zastavili na oběd. Při jídle jsme se zeptali servírky na škody kolem motorestu. Nasměrovala nás na JV, kde je prý údajně 30km dlouhý pás zdevastovaných lesů a na nedaleké Podhořanské letiště, že by možná něco věděli tam.
Na letišti nám sdělili dost podrobně, kde jsou největší škody. Podle fotografií se jednalo o relativně úzký pás naprosto zdevastovaného lesa, jež se táhne až ke Chrudimi. Jelikož nás ale tlačil čas, bylo už nutné vyjet do Mladoňovic, kde nás očekával starosta a pak ještě do Smrkového Týnce, v plánu pak bylo zpáteční cestu vést tak, abychom křižovali právě ten pás nejhorších škod.
Starosta Mladoňovic nás uvítal na obecním úřadě a ukázal nám nejprve na mapě, co se kde stalo, kde jsou jak vážné škody. Řekl nám o zničených střechách, údajně 7 tunovém valníku, jenž měl odletět přes pole do lesa a dalších katastrofických „chuťovkách“. Martin nakonec ještě panu starostovi ukázal radarová data z bouře a vysvětlil, proč vlastně onen průzkum v jejich obci. Pana starostu jsme poté přibrali do auta, aby nás sám osobně provedl po jeho „revíru“. První zastávka byla v přidružené obci Pohled. Působení bouře zde bylo patrné snad na každém kroku, vážně poničená autobusová zastávka, zdevastované lesy, orvané stromy, střešní krytina či celé střechy. Na kraji obce jsme zastavili u budovy, z níž vítr sebral plechovou část střechy. Martina tu okamžitě zaujali dvě blízké stejně vzrostlé lípy, jednu, poblíž budovy, vítr dost „očesal“ zatímco druhá, stojící asi 20 metrů opodál, byla relativně netknutá. Šlo tedy o velmi lokalizované poškození, jenž by svědčilo ve prospěch tornáda. Poté jsme se podívali i na onen valník napasovaný do stromu, asi 150 až 200 metrů od původního místa. Zvědavost nám nedala, takže jsme objeli pole a zastavili u lesa, nebo spíše u toho, co z lesa zbylo, a přes polehlé obilí se vydali k onomu slavnému valníku. Bohužel se rychle ukázalo, že neletěl ani kus své cesty. Z místa, kde ho vítr zřejmě ve velké rychlosti napasoval do stromu, bylo nádherně vidět vyjeté koleje po celé cestě od místa, kde původně stál. I tak to musela být síla, uvést těžký valník do pohybu a dotlačit ho přes celé to pole na kraj lesa, kde zřejmě ve velké rychlosti narazil do stromu a přejel při tom výraznou terénní nerovnost. Případ „Valník“ byl tedy uzavřen v neprospěch tornáda (které ale mohlo způsobit škody na nedaleké budově a lípě). Nás ale už čekala cesta do Smrkového Týnce, mezitím jsme chtěli alespoň na rychlo projet osady Mýtka a Deblov. Zdevastované lesy a čela střech některých domů jasně ukazoval na působení přímočarého vetru, nejspíše shluku microburstů. Jejich síla ale musela být obrovská, v nejhůře zasažených částech lesů nezůstaly stát ani nejtvrdší dřeviny. Když jsem stál uprostřed polomu u Smrkového Týnce, tak to vypadalo spíše jak na fotkách z Tunguzky po onom „záhadném“ výbuchu v červenci 1908. Všechny stromy byly uražené u země, vyvrácené nebo jakoby useknuté několik metrů nad zemí. Byl to opravdu neskutečný pohled a nechtěl bych při té bouři být v těch místech ani za milion.
Příjezd do Smrkového Týnce na mě však udělal ještě větší dojem. Velká část domů byla zbavena části střešní krytiny tak, jak je to typické pro silný nápor větru z jednoho směru, na návětrných hranách domů byly servané střešní tašky, a zbytek střech zůstal nepoškozen. To však platilo jen na severním konci obce. Když jsme sjeli na náves v dolíku, pohled byl úplně jiný. Jedna rodina přišla kompletně o střechu i s krovy, další domy výrazně poškozené, místní hospodě vítr zdevastoval střechu, na jednom kraji vyrval i část krovů a strhl štít budovy. Trosky pak prorazily několik děr do stropu budovy. Místní nám líčili, jak se v obavách o život museli v hospodě schovat na záchody, které jsou v menší, bytelnější přístavbě. Z toho, co jsme viděli a slyšeli, hlavně jak někteří uzavřeli celou situaci s tím, že jsou hlavně rádi, že ve zdraví přežili, mi bylo zřejmé, jakou silou tu musela bouře udeřit. Za hospodou jsme v relativně méně poškozeném domě našli svědka, jenž viděl těsně před příchodem popisovaných dvou bílých koulí vody (pravděpodobně ony padající microbursty) i tmavý kužel z oblaků, který se směrem k zemi zužoval. I podle škod bylo patrné, že kromě microburstů se zde muselo podepsat tornádo nebo alespoň jeho savé víry. Před relativně nepoškozenými domy jste mohli nalézt přeražené železobetonové sloupy elektrického vedení. Za obcí pak zase úzký pás zdevastovaného lesa. Nalezli jsme i člověka, jehož dcera natočila průběh bouře pomocí „digitálu“, poslal nás k nim domů, kde jsme po zhlédnutí záznamu opět našli jen důkaz, že hlavním viníkem škod nebylo tornádo. Na videích, ač velmi krátkých, bylo jasně vidět, jak to vypadá, když se přes vás žene microburst, nebo downburst obecně.
Tím skončil náš pobyt v této bouří velmi poničené obci a vydali jsme se pomalu zpět domů, nikoliv však přímo, ale kličkováním napříč oním pruhem škod, jak nám ho ukázali na letišti v Podhořanech.
Cestou kus za Prachovicemi, přesněji v osadě Tasovice, jsme našli další svědkyni, jež popsala, že škody zde vznikly ještě před příchodem deště a působil je vítr v podobě vertikálního víru. Ten jí serval střechu i s částí krovů přímo nad hlavou, ty bylo možno nalézt ještě asi 200 metrů daleko. Charakter poškození stromů byl jiný než v polomech po microburstu. Další svědectví ukazující na to, že pravděpodobně přímo před shlukem microburstů postupovalo i silné tornádo.
Celou oblastí jsme kličkovali až k obcím Míčov a Březinka, zde byly polomy v lesích opravdu obrovské. Zprvu se nám zdálo při pohledu ze země, že je působilo zřejmě tornádo, škody odpovídaly stupni F3. Tyto škody se ale při následném leteckém průzkumu, provedeném Marcelem Vanžurou, ukázaly jako netornádické, způsobené zřejmě opravdu shluky silných microburstů.
David Rýva – návštěva známých a jak jinak než obhlídka škod:
Ač to bylo již 4 týdny od oné katastrofální bouře, byl pravděpodobně od Chrudimi pokračující pás škod po bouři patrný i zde. Přímo osada Višňáry, jenž se nalézá v katastru obce Morašice u Litomyšle a kde bydlí známí, byla jedna z nejpostiženějších v regionu. Známým zde vítr shodil několik mohutných jasanů na dům. Značné škody vznikly i na okolních osadách a porostech. Vesměs šlo o škody často silně lokalizované v úzkých pruzích, svědci hovořili o příchodu větru se silným deštěm. U HP supercely, ke které se ještě dostanu, to však nevylučuje tornádo. Ač podle četnosti oněch lokálně oškubaných stromů a tak podobně bych usuzoval spíše na závětrné nebo turbulentní víry v podobě tzv. gustnad. Rovněž jsem se dozvěděl o obrovských škodách mezi Litomyšlí a Č. Třebovou, kde zejména obec Pazucha byla velmi vážně poškozena. Místní byli docela rozčílení, že o jejich regionu nikdo neinformoval, a že je před onou katastrofou nikdo nedokázal včas varovat. V nedalekých Svitavách na to dokonce jedna žena doplatila životem. Bohužel zmíněnou nejhůře postiženou obec jsem neměl možnost prohlédnout, takže nic moc nového jsem nezjistil. Snad jen to, že pás škod táhnoucí se od Podhořan k Chrudimi zřejmě pokračuje dále na východ. Bouře zde způsobila škody srovnatelné s okolím Chrudimi.
Související odkazy:
http://www.chmi.cz/meteo/rad/index.html – Radarové oddělení ČHMÚ,
http://www.chmi.cz/meteo/sat/index.html – Družicové oddělení ČHMÚ
http://www.eumetsat.int – Evropská organizace pro meteorologické družice
http://www.chmi.cz/torn/cases/20080625/20080625.html – Článek: „Silné bouře nad ČR 25. června 2008: výrazná húlava, microbursty a tornádo (tornáda?)“ věnující se škodám těchto bouří
Související diskuze na fóru:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=29&t=193 – bouřky 25.6.2008
