J. Drahokoupil, T. Novotný, D. Müllerová – Týn nad Vltavou – okres České Budějovice
Středa 13. 7. začala už den předem. Sotva Estofex vydal v úterý večer pro naše území letošní druhou dvojku a mapka Skywarnu se značně začervenala, nastal hotový poplach. Dobíjely se všechny baterie, vyprazdňovaly se karty, domlouvaly se výjezdy, vytipovávala se oblast a telefonovalo se nadřízeným, zdali na druhý den oželí přítomnost některých pracovníků. Když bylo vše nachystáno a nejméně pětkrát zkontrolováno, zalézali jsme všichni do postele, abychom se s větším či menším úspěchem dobře vyspali na onen den D.
S Honzou a Tomášem Novotným jsme se druhý den sešli už v 10:00 dopoledne na Šestce, abychom měli dostatek času se v klidu přesunout do jižních Čech k Jindřichovu Hradci, kam směřovaly i ostatní posádky a kde to za pár hodin mělo značně „bzučet“. Už od rána nás provázela znamení, o kterých jsme předpokládali, že budou šťastná. Tomáš už viděl jednu „včelku“ den předem a to hodně zblízka, takže přestože byl částečně handicapován na jedno oko, usoudili jsme, že by to mohlo být příznivé znamení a že jedna včela přitáhne i „včelky“ jiné 🙂 . Netrvalo dlouho a po cestě k Benešovu jsme potkali auto, jehož SPZ začínala 1SC… a později u Tábora i stopaře s cedulí CB. Bylo nám jasné, že směr máme dobrý a že tento den nemůže dopadnout zle :-).
Kolem 13.00 jsme dorazili do obce Pleše cca 15 km od Jindřichova Hradce, kterou Tomáš podle vrstevnic a přístupové cesty v mapě vyhodnotil jako potencionálně výhodné pozorovací místo. A skutečně, kopec nad vsí sliboval slušný výhled téměř do všech světových stran, navíc případný úkryt nabízela zhruba 2 km vzdálená benzínka. A Tomášův výstup z auta nasvědčoval, že by to mohlo být šťastné místo, přestože materiál, do kterého si šlápl, byl oproti známému rčení, poněkud náhražkový :-).
Po obhlédnutí bitevního pole jsme se přesunuli na letiště místního aeroklubu v těsné blízkosti Jindřichova Hradce, kde jsme na baru očekávali příjezd ostatních posádek. Za nedlouho se nás tam sešlo 12 lidí.
Vše bylo připraveno: „dychtiví lovci i jejich zbraně“, pozorovací místo, útočiště i zázemí, chyběla už jen jedna maličkost a to ta bouřka. Na nebi nebyl sebemenší náznak nějaké konvekce, jen jakási potrhaná bílá cícha a ani radar se netvářil, že by nám chtěl nabídnout něco lepšího než STE (pozn. second trip echo = falešný odraz na radaru).
Hodiny ubíhaly, nervozita stoupala a nálada poněkud klesala. Čas jsme si krátili pochodovým cvičením mezi barem a prostorem před budovou a snažili se na obloze něco vykoukat, což vyžadovalo slušnou dávku představivosti. Každý z nás lustroval v hlavě, kohože to všechno před odjezdem neopomněl varovat, že se čeká totální nářez a začínali jsme se obávat, že místo vrcholné akce sezóny nás čeká akorát vrcholný výpek a že v následujících dnech budeme pro pohyb v našich bydlištích využívat raději kanalizační síť.
Když už bylo patrné, že se očekávaní „předskokani“ ve formě supercel konat asi nebudou, začal se v Bavorsku formovat již samotný MCS. Ačkoliv jsme jím zpočátku trochu opovrhovali, nyní pro nás představoval poslední záchranu. A jelikož to vypadalo, že nejsilnější část půjde spíš severozápadně od nás, rozhodli jsme se, že naše posádka společné pozorovací místo opustí a budeme směřovat pomalu k domovu, přičemž po cestě nás to někde dožene. Zvolili jsme jinou trasu směrem na severozápad, s odhadem, že si bouři prohlédneme nejspíš někde u Písku.
Systém ale značně nabral na rychlosti, a světe div se, na čele se začalo tvořit bow echo! Tomáš opět neomylně podle mapy s vrstevnicemi vyhodnotil, že dobré pozorovací stanoviště by mohlo být u Týna nad Vltavou, kde jsme se zhruba po 40 km ocitli. Místo to bylo opravdu dobré. Výhled na Z-JZ luxusní, dokonce i s chladícími věžemi Temelína na obzoru. Akorát nám tam zaváněla nedaleká kopa hnoje, což jsme za chvíli díky sílícímu větru přestali vnímat. Celý jihozápadní obzor byl tmavý, pro zatím bez struktury (což se mělo brzy změnit) a neustále z něj hřmělo.
Při telefonické konzultaci u Davida jsem se dozvěděla, že už také zaujali pozici na našem původně vyhlídnutém místě a jsou v plném očekávání. David mi potvrdil, že celý systém je velmi elektricky aktivní a můžeme očekávat i dost silné nárazy větru, kroupy by nás snad zasypat nemusely, tudíž jsme se rozhodli, že nebudeme ujíždět. Na našem stanovišti se nenacházely žádné blízké stromy a ani elektrické dráty.
Vybalili jsem veškerou techniku a s napětím sledovali, jak se od jihozápadu postupně vykresluje shelf, jaký jsme snad v životě neviděli a který úspěšně překonával i ten z 22. 6. 2011 na Mandavě. Fotili a natáčeli jsme jako o život. Bohužel to netrvalo dlouho a museli jsme se od té nádherné podívané odtrhnout a zalézt do auta.
Čelo přes nás přešlo za silných poryvů větru a přívalového deště. Ačkoliv jsme odhadovali, že nárazy mohly mít tak cca 25 m/s, nezdálo se nám to zas až tak silné, jak se později ukázalo na následcích. Blesková aktivita rozhodně nebyla nezanedbatelná, nicméně bezprostředně blízkého úderu jsme se nedočkali. Zhruba po 40 minutách vše začalo ustávat a my se vydali na dlouhou cestu k domovu, přičemž jsme po celou dobu sledovali intenzivní blýskavici východním směrem z buněk, které zpestřovaly návrat domů našim kolegům :-). Po cestě jsme potkávali četné popadané větve a sem tam i nějaký strom naležato, z nichž jeden z nich nás donutil změnit trasu opět na Benešov. Vzhledem k nepřítomnosti krup bylo evidentní, že jsme tentokrát udělali dobře, že jsme setrvávali a nesnažili se ujet, což by bylo asi ve finále nebezpečnější.
Tato akce se nakonec přeci jen velmi vydařila, a přestože na toužebně očekávané supercely nedošlo, rozhodně jsme neodjížděli zklamáni. Kromě jedinečného zážitku z bow echa (odkaz na Slovník stormchasera) jsme se alespoň mohli společně setkat a já se budu těšit na další podobné akce s tím, že pokud se tam přeci jen příště nějaká ta supercela připlete, zlobit se rozhodně nebudu :-).
D. Rýva, L. Ronge – Jindřichův Hradec, Letiště + Pleše + cesta do Kolína a Kolín
Pro nás na SkyWarnu začala situace, jako obvykle, už několik dnů předem sledováním vývoje modelových výstupů. Situace vypadala velmi zajímavě a tak jsme prvně využili možnosti vydat předběžnou předpověď již 2 dny před očekávanou situací s tím, že jsme upozornili na pravděpodobný výskyt intenzivních bouřek zejména v západní až jihozápadní polovině České republiky. Modely však s každým novým během měnily podmínky, ale i lokalizaci předpokládaného výskytu konvekce, a tak jsme večer 12. 7. vydali hlavní předpověď s tím, že nejvýraznější projevy jsou očekávány v pásu od J Čech cca směrem k severovýchodu, kde jsme vyhodnotili potenciál pro bouřky stupněm 2. A jelikož se tentokrát sešla velmi zajímavá situace pro Česko s termínem, na který má psát předpověď na Estofexu kolega Tomáš Púčik, tak jsme si dali tentokrát společnou předpověď SkyWarn + Estofex. Celá EU tak byla bouřkově naše :-). Mezitím se již domlouval i společný výjezd a řešili jsme, kde máme nejlepší šance, ale kde je zároveň vhodná krajina pro pozorování a případné rychlé přesuny. Bez velkého rozhodování padla volba na Jindřichův Hradec. Touto oblastí nebo poblíž mělo s velkou pravděpodobností projít to nejvýraznější a zároveň podle map oblast není tak zalesněná jako např. Vysočina, navíc jsou zde rovné hlavní silnice a místa s dobrým rozhledem.
13. 7. po probuzení následoval okamžik napětí, než jsem nahodil počítač a měl možnost prohlédnout si aktuální vývoj i aktuální verze předpovědí na večer. Paráda, vypadalo to dobře. Postupující frontální vlny od JZ-Z, před tím vším linie konvergence s bouřkovou činností ve Švýcarsku a nad jihem Čech jen minimum oblačnosti, takže Slunce nám tam může nerušeně prohřívat vzduch. Čas běžel a jak bylo domluveno, vyzvedli mě přímo v Kolíně Honza Šolín s Lukášem Rongem a s vědomím, že může jít o nejlepší výjezd letošního roku, si sebou beru všechnu možnou techniku, co jen poberu. Vydali jsme se tedy na téměř 140 km dlouhou cestu směr Jindřichův Hradec přes Čáslav, Havlíčkův Brod a Pelhřimov a zatím co jsem dojídal ještě po cestě oběd v podobě sýrové pizzy, tak nad námi se prohánělo poměrně hodně oblačnosti. Na jihu Čech zůstávalo ale naštěstí stále jasno a insolace mohla nerušeně působit a připravovat nám ideální podmínky pro silné bouřky a to přímo na místě určení.
Přibližně po dvouhodinové cestě dorážíme na letiště u Jindřichova Hradce, kam mezitím už dorazila první část týmu ve složení Honza Drahokoupil, Dáša Müllerová a Tomáš Novotný, kteří zde našli celkem příjemné zázemí v restauraci/baru zdejšího aeroklubu. Přidáváme se tedy k čekání a za debaty o situaci postupně dorážejí další pozorovatelé, kteří se rozhodli přidat k dnešnímu výjezdu. Čekání trávíme neustálým pokukováním po obloze, ale i po datech z radarů a družic a nálada houstne natolik, že by se dala krájet. Všichni jsou napjatí, kdy to konečně začne. Až po páté hodině letního času si konečně na radaru všímáme prvního jádra kdesi u Mnichova s nadějným směrem do JZ-J Čech. Část týmu kolem Honzy Drahokoupila se tak od nás trhá a směřuje západně, odkud budou mět snažší návrat domů.
My zatím stále čekáme na místě a sledujeme dění. Jak se ona bouře blíží k hranicím s ČR, tak se postupně rozrůstá do celého systému a začíná vytvářet bow echo. Tehdy jsme se rozhodli pro rychlý přesun západním směrem, na návrší u obce Pleše, kde jsme vybalili techniku a začali natáčet, fotit a timelapsovat. Struktura bouře zpočátku nebyla vidět, ale postupně se začal nad obzorem rýsovat jakýsi pás pod základnou oblačnosti, to o sobě již dával vědět formující se shelf cloud. Ten stále mohutněl, jak se bouře blížila a stále víc vystupoval ze šedavého zákalu, který snižoval dohlednost. Mimoto začaly být viditelné i četné blesky a jeden power-flash, jak vítr strhl elektrické vedení kdesi v dálce. Jak se čelo bouře přibližovalo, začali jsme řešit únikovou cestu a postupně se balit. Některým z nás se ale nechtělo. Následoval opět zběsilý úprk, tentokrát východním směrem, abychom se dostali z cesty nejsilnějším nárazům větru, jež jsou obvykle kolem osy postupujícího bow echa. Nárazy nás stejně dostihly po cestě severně od J. Hradce, kde jsme poté našli přechodné útočiště na místní benzínce, která skýtala dobrý úkryt pro natáčení blesků po okolí a kde jsme se po pár desítkách minut sledování bouře rozloučili a rozjeli každý směrem domů s tím, že po cestě bude ještě stále co pozorovat.
Za JV okrajem bow echa se totiž začaly tvořit další bouřkové buňky, které byly elektricky velmi aktivní, nejaktivnější z nich nás nakonec dohnala v Havlíčkově Brodě, kde nás přivítala slušným přídělem blízkých blesků a velmi intenzivním přívalovým lijákem. Bouřka nás provázela ještě velkou část cesty a předvedla takovou bleskovou show, jakou si pamatuji naposledy při systému v noci na 16. 7. 2001. V některé chvíle bylo stále až několik blesků ve vteřině, někdy obloha svítila takřka v kuse i několik vteřin, kamera hledící jedním směrem však brala jen některé výboje. Každopádně velice pěkná podívaná zpočátku ještě s doznívajícím lijákem, poté další buňkou s tak velkými kapkami, že jsme se dohadovali, jestli to už nejsou krupky. Až někde u Čáslavi se nám začala bouřka vzdalovat dál na východ a při příjezdu do Kolína už byl celkem klid jen s občasným problikáváním oblohy nad východním obzorem, ale to jsem už byl doma a chystal se pořádně se prospat po velmi zdařilém výjezdu. Ze spaní mě však vytrhla další silná bouřka, tentokrát na samotné studené frontě, ale bouřce už jsem nevěnoval pozornost. Chtěl jsem spát a nějaká bouřka, s maximálně tak 20 blesky v minutě, už mě po dnešku absolutně nezajímala, a tak jsem se zahrabal pod deku a bouřku posílal v mysli kamsi, jen ať můžu už spát.
A ještě krátký sestřih toho nejlepšího z výjezdu
T. Prouza – Velké Svatoňovice, okr. Trutnov
Vzhledem k vydaným předpovědím na středu jsme opět byli asi všichni v maximální pohotovosti. Ranní pohled na radar a družicové snímky však přinesl lehké zklamání a skepsi, protože z Německa během noci z úterý na středu přišly zbytky bouřek a obloha tak byla oblačná až zatažená.
Nejinak tomu bylo i u nás na severovýchodě Čech – dopoledne se přiblížilo dokonce srážkové pásmo, ale než došlo až nad nás, tak se naštěstí rozpadlo a Slunce začalo prosvítat skrz vysokou oblačnost. Na IRC se mezitím rozjela diskuze o tom, jestli něco bude nebo nebude – i když po zkušenostech z 22. června bylo zřejmé, že ranní oblačnost nemusí nutně znamenat konec všech nadějí. Stormchaseři tak vyrazili do terénu, směrem do jižních Čech. Zde se střídala období, kdy Slunce skrz cirrovitou oblačnost neproniklo, s úseky, kdy svítilo docela nerušeně. Tak vyšplhala teplota až na +27,8 °C v 17:14. Tou dobou už se konečně začalo něco dít v Bavorsku a později na jihu Čech. Nezbývalo než čekat, kdy a v jaké formě bouřky dorazí i sem. Podmínky byly docela slušné, podvečer byl přímo dusný s maximálním rosným bodem dosáhnuvším až na +21,3 °C.
Zatímco kolegové na lovu posílali z jižních Čech obrázky mohutných shelfů, zde se kolem 19. hodiny večerní teprve začala nad jižním obzorem objevovat hrana kovadliny této mohutné bouře. Bouřkový systém postupoval z nitra Čech směrem k SSV, bohužel při jeho postupu jeho struktura slábla až zcela zanikla.
Hrana kovadliny dorazila nad Velké Svatoňovice zhruba ve 20:15 (všechny časy zde uvedené jsou v SELČ). Pak bylo sledování přerušeno zvláštní událostí – známí z horního konce vsi mi volali, že chytili toulavou andulku, ať si pro ni přijedu. Při cestě tam (cca 1,5 km) jsem si alespoň pořádně prohlédnul spodek kovadliny, na kterém sice nebyly mammaty, ale zajímavé struktury ve formě jakýchsi cirro/alto kumulů. Se zeleným samcem v klícce jsem se vrátil zpět domů kolem 20:40. V té době už rozsah kovadliny přesáhl přibližně 80 000 km2 – něco takového jsem na satelitu jen tak neviděl.
Ve 21:15 začalo z oblačnosti kovadliny lehce krápat, ve 21:30 byly slyšitelné první hromy – ty byly doprovázené skoro nepřetržitým hukotem letadel, oblétávajících bouři – jak jsem se mohl přesvědčit na Flightradaru. Teplota dosáhla +23,8 °C ve 21:32 a poté začala pozvolna klesat, zatím panovalo bezvětří. Po půl desáté večerní pokračovalo vzdálené hřmění a zároveň trvalý slabý déšť. Ve 21:42 se ozval bližší dunivější hrom, jenž zavelel všem psům v okolí ke štěkotu. O pár minut později byla vidět první blýskavice, následovaná za chvilku prvním anvil crawlerem. Okolo 22. hodiny se začalo více blýskat na jihu, odkud se podle radaru a detekce blížily 2 elektricky aktivní oblasti, které nás však nakonec těsně minuly jižním a jihovýchodním směrem. Ve 22:08 uhodil jeden z nejbližších blesků, 4 km vzdálen na jihozápad, pravděpodobně šlo o CG-. Ve stejnou dobu se začal zvedat jižní vítr, který pak ve 22:16 dosáhl nárazu 5,4 m/s. Ve 22:23 následoval další výboj ve vzdálenosti 4 km. Srážky pak opět zeslábly, do 22:30 spadl 1,0 mm deště. Okolo půl jedenácté se vyskytlo velké množství CC blesků a nádherných anvil crawlerů, srážky takřka ustaly. Ve 22:41 byl slyšet mohutný hrom po silném záblesku (asi CG+) a na několik minut nám vypadlo wi-fi připojení.
Po 22:45 nás jihovýchodně začala míjet další elektricky velmi aktivní oblast – hodinu před půlnocí byla tímto směrem obloha v jednom ohni (CC, CG, ANC bílé barvy a všech druhů) – ve vzdálenosti kolem 5 – 10 km. Zároveň opět zesílily srážky. Do 23:15 se aktivní zóna odsunula více na východ do vzdálenosti 7 – 15 km a srážky zcela ustaly – celkem spadlo 2,2 mm deště. Vítr se stočil na východní a také slábl. Ve 23:20 už jen krápalo + byly pozorovatelné již vzdálené občasné blesky a hromy. Ve 23:40 bouře odešla mimo dosah dál na severovýchod, vidět byly jen vzdálené blýskavice. Teplota klesla pouze na +19,0 °C před půl dvanáctou.
 |
Radarový snímek kombinovaný s daty ze systému detekce blesků ze 13. 7. 2011 22:45 SELČ. Křížek označuje město Úpice (2 km JZ od Velkých Svatoňovic) © 2011 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 275.8 kB |
Tím jsem považoval bouřkovou aktivitu za ukončenou, ale následující události mě vyvedly z omylu. Nejdřív se za čárou konvergence vytvořilo osamocené jádro u Hořic, na které jsem čekal skoro až do jedné hodiny ranní, ale bohužel předčasně zhynulo. A protože samotná fronta byla ještě daleko, rozhodl jsem se jít spát.
Krátce před 4. hodinu ranní mě tak z říše snů vytrhl mohutný hrom. Pršet začalo podle radaru a srážkoměru už ve 3:40, aktivní oblast bouřky nás zasáhla mezi 3:50 až 4:15, kdy vypadla naprostá většina srážek při slušném lijáku (s intenzitou až 118 mm/h). Byla také velmi elektricky aktivní, ve 4:09 došlo k výboji ve vzdálenosti 750 metrů. Vzhledem k blízkosti silných blesků jsem pro jistotu vypojil PC ze sítě. Opět šlo o směs všech typů výbojů ve vzdálenosti mezi 3 – 10 km. Teplotně se bouřka nijak výrazně neprojevila (stagnace kolem +18°C), ani větrem – maximální náraz dosáhl 4,1 m/s ve 4:19 od SZ. Po 4:30 již pršelo pouze z kovadliny, celkový úhrn srážek dosáhl 10,6 mm. Jakmile přešlo hlavní jádro, zalehl jsem zpět do postele a jen otevřeným oknem sledoval postupně slábnoucí záblesky a poslouchal šumění deště. Do rána se již nic mimořádného nedělo.
 |
Radarový snímek kombinovaný s daty ze systému detekce blesků ze 14. 7. 2011 4:05 SELČ. Křížek označuje město Úpice (2 km JZ od Velkých Svatoňovic) © 2011 Český hydrometeorologický ústav, Siemens AG, Vaisala Oyj Velikost: 278.9 kB |
 |
Data z meteostanice Davis VP 2 Velké Svatoňovice Čtvrtek 14. července 2011 2:45 – 8:45 SELČ Velikost: 13.9 kB |
Pokud bych měl obě tyto bouřky zhodnotit, pak večerní byla velmi bohatá na vzdálenější elektrickou aktivitu, ale jinak spíše slabá (srážky i vítr). Noční pak byla opět bleskově velmi silná, tentokrát i s intenzivními srážkami, ale vítr byl znovu zanedbatelný.
M. Meglič
Na tento den byly vydávány SkyWarnem a Estofexem a koneckonců i Českým hydrometeorologickým ústavem výstrahy, na možný výskyt extrémně silných bouří. Tyto bouře se měly vyskytovat na zvlněné studené frontě, před kterou k nám vrcholil příliv velmi teplého vzduchu.
Modely se celkem shodovaly v parametrech meteorologických veličin a shodně udávaly výskyt podmínek pro vznik extrémně silných bouří. Již dva dny před touto událostí z modelů vyplývalo, že bouře dorazí do ČR poměrně brzy odpoledne. Trochu jsem nad touto situací lámal hůl, neboť z práce se dostávám nejdříve v 18:00. Postupem času ale modely upřesňovaly pohyb a postup fronty nad naše území, a tak, ačkoliv se nemůžu s hordou stormchaserů vydat na půl dne do jižních partií republiky, večer po návratu z práce se vydávám několik desítek kilometrů na jih, ovšem pouze k mému oblíbenému „hromosvodu“ – vysílači Liblice2 u Českého Brodu v okrese Kolín…
Večer po návratu z práce a obhlídce aktuálních radarových dat, se vydávám před 20:00 SELČ na „výlet“ k vysílači. Dle radarových odrazů je zřejmé, že hlavní bouřková oblast se bude přesunovat spíš v jižní polovině území. Na detekci blesků s úžasem sleduji, že v této oblasti vzniká více než 1.000 blesků za 10 minut… Toto je dosti výjimečná situace, co se bleskové aktivity týče. Doufám, že se konečně dočkám a natočím přímý úder blesku do konstrukce vysílače, tak jako se o to pokouším pár let zpátky, když čas a bouřky dovolí.
Když vyrážím na výjezd, bouřkový komplex se nachází cca 60 km jižně od našeho města. Začínají vypadávat srážky z kovadliny, která se natáhla daleko před samotná jádra bouřek. Dokonce se občas v kovadlině nad námi i blýskne, což je vidět na videu, když cestuji na jih k vysílači… Na snímcích z družice MSG ve viditelném kanále je možné pozorovat impozantní „koláč“ nad celou JZ polovinou Čech, kde se vyvíjí tento mezoměřítkový komplex bouří, postupující směrem na S-SV.
Při příjezdu do Českého Brodu je možné již pozorovat blýskavici na čele bouřkového komplexu. Objíždím severní částí Český Brod a mířím do obce Liblice směrem k vysílači. Při přibližování k dvěma stožárům jsou již vidět „malé blesky“ ve vzduchových izolátorech kotvících lan, které dávají tušit přepětí v elektrickém poli, před přibližující se bouřkou. Přejíždím zpět do Českého Brodu, abych se trochu ukryl v městské zástavbě, ale současně měl výhled na stožáry vysílače. Zůstávám na hlavní silnici vedoucí do obce Přistoupim, odkud pořizuji víceméně celé video z průběhu bouřky. Nejzajímavější je přeskakování jisker při vzdálených výbojích v oblacích, nebo při výbojích do země i celkem daleko od vysílače. Je zřejmé, jak se v místě mění elektrické přepětí v atmosféře a jak při blescích vznikají výboje na izolátorech. Celá ta konstrukce se chová jako ohromný lapač a svodič přepětí v horních partiích. Netuším, jak velké je elektrické pole pod bouřkou, ale jedná se určitě o stovky tisíc voltů, které se svádí do země kotvícími lany. Člověk na toto představení zírá s údivem a v očekávání, že do této stavby musí zákonitě udeřit blesk… Tak jako obvykle se přímého úderu nedočkávám. Navíc jsem překvapen, jak v jednom momentu udeřil CG blesk (mrak-země) asi 300m ode mně, přibližně stejně daleko od stožárů. Z tohoto poznatku jsem se jenom utvrdil v tom, že blesk si celou svoji ionizovanou trasu razí z mraku do země naprosto náhodně, a že si práskne, kam ho napadne. V žádném případě nemusí nutně platit pravidlo, že si hledá cestu nejmenšího odporu, nebo do nejvyšších míst, čehož jsem byl již v minulosti svědkem…
Z celého výjezdu nemám jiný materiál, jelikož fotit se v tom dešti, nebo skrz zmoklé okno nedalo. Fotky a timelapsy mají ostatní členové, kteří se proháněli po jihočeských „pláních“ ještě za světla… Mám pouze video na konci příspěvku, ve kterém je víceméně zachycen celý průběh mého výjezdu. Když jsem se vracel domů, projížděl jsem městy duchů. Města a vesnice bez proudu, na mnoha místech popadané větve, nebo i stromy po vichřici na čele bouřkového komplexu. Domů jsem se vracel ještě s blýskavicí na severním obzoru a navíc asi 25 km objížďkou, neboť cesta na Lysou byla zablokována.
Celá tato událost se odehrála ještě před samotnou studenou frontou, kdy se na čáře konvergence vytvořil tento mezoměřítkový konvektivní systém. Samotná fronta dorazila kolem třetí hodiny nad ránem a na ní jsme se také dočkali několika blesků. Ovšem ty už jsem vnímal jen z postele… 🙂
Tolik můj příspěvek k situaci 13. 7. 2011
Související odkazy:
http://forum.bourky.com/viewtopic.php?f=39&t=930 – Bouřky 13.7.2011 na fóru A.S.S.
http://oiswww.eumetsat.org/WEBOPS/iotm/iotm/20110713_convection/20110713_convection.html – Mesoscale convective systems of 9-13 July 2011 above Central Europe
www.chmi.cz – ČHMÚ
